V pátek 19. října 2018 jsem dostal svoji první pohlednici z africké Libérie. Zobrazuje West Point, největší slum v hlavním městě Monrovii, který obývá více než 75.000 lidí ve velmi špatných podmínkách. Podle OSN je to jedno z nejhůře infrastrukturou vybavených míst v zemi, přelidněné, bez inženýrských sítí a s jednou veřejnou toaletou na 18 tisíc lidí.Libérie byla vytvořena v roce 1847 jako výsledek činnosti American Colonization Society, která prosazovala ideu, že svobodní černí obyvatelé USA by se mohli vrátit do Afriky a žít tam svobodně ve vlastní republice. Mezi léty 1822-1862 se společnosti podařilo shromáždit prostředky na migraci více než 20.000 Afroameričanů. Ústava a politický systém Libérie byly modelovány podle USA.

Až do roku 1980 nebyla situace země špatná a pomalu se rozvíjela, avšak v tomto roce skupina vojáků pod velením Samuela Doea provedla vojenský převrat a nastolila diktaturu. V  roce 1989 se diktatura rozpadla do občanské války a do roku 1997 byla Libérie krutě zdevastována, bylo zavražděno čtvrt milionu lidí, téměř 8% obyvatelstva a došlo téměř k naprosté devastaci ekonomiky a rozpadu sociálních struktur. Tehdy vládnoucí prezident Charles Taylor se aktivně zapojil do občanské války v Sierra Leone (1991-2002), která začala primárně kvůli intervenci speciálních jednotek liberijské armády, Taylor mezinárodně obchodoval s takzvanými krvavými diamanty a potlačoval veškerou opozici. Od roku 2002 byl Mezinárodním soudem pro Sierra Leone stíhán pro řadu válečných zločinů. V roce 2012 byl Mezinárodním trestním soudem (ICC) v Nizozemí, který mandatorně stíhá zločiny genocidy, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, uznán vinným ze 17 válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a jako vůbec první hlava státu po roce 1945 a Norimberském procesu, odsouzen na 50 let vězení. Bohužel celá řada vlivných zemí v čele s Ruskem a USA, neuznává status ICC.

Po roce 2003, kdy byla implementována mírová dohoda a USA donutily Taylora k rezignaci a exilu v Nigérii, se situace v Libérii velmi pomalu lepší, avšak v letech 2014-2015 zemi tvrdě zasáhla epidemie viru Ebola, která si vyžádala mnoho obětí. Na své 4,3 milionu obyvatel měla Libérie pouze 50 vzdělaných lékařů a epidemii se podařilo zastavit jen s masivní mezinárodní pomocí.

V letech 2006-2018 byla prezidentkou země Ellen Johnson Sirleaf, zvolená jako historicky vůbec první žena – hlava státu v Africe. Současným prezidentem je bývalý dlouholetý profesionální fotbalista George Weah, za jehož kabinetu pokračují snahy o obnovu země.

Pokud jste dočetli až sem, prosím následujte mého příkladu a podpořte mezinárodní humanitární aktivity v Libérii. Tamější situace je jedna z nejhorších na planetě. Děkuji.