Niue

Úterý 23. července 2024 byl velmi slavnostní den pro moji sbírku, neboť po dlouhých letech snahy jsem ve své poštovní schránce poprvé nalezl rovnou dva pohledy z tichomořské ostrovní země Niue. Jedná se o malý ostrov o průměru přibližně 18 kilometrů, nacházející se přibližně uprostřed trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří Tonga, Samoa a Cookovy ostrovy, nebo vymezeno jinak: 2400 kilometrů severovýchodně od Nového Zélandu. Niue je jeden z největších korálových útesů na světě a je obydlen přibližně 1700 lidmi. Historicky je Niue od roku 1974 samosprávnou zemí v rámci Nového Zélandu a britského společenství. Niue chtěl navštívit v roce 1774 britský mořeplavec James Cook, ale místní obyvatelé mu znemožnili vstup na pobřeží. Dokladem klasického kulturního nedorozumění a stereotypizace je skutečnost, že Cook následně ostrov zanesl do mapy jako “Ostrov divochů” (Savage Island), protože se domníval, že místní muži měli ústa a zuby od čerstvé krve. Jednalo se přitom o přírodní červené barvivo, obsažené v plodech místních banánů typu Fe´i. Tři čtvrtě století bylo Niue ponecháno sobě samému, ale pak, v dramatickém obratu, členové London Missionary Society v roce 1846 po několika neúspěšných pokusech nakonec z ostrova násilím unesli mladíka jménem Nukai Peniamina a na ostrově Samoa ho přinutili vychodit jejich školu a akulturovali ho jako pastora. Již pod jménem John Williams se nakonec Peniamina na ostrovy po několika letech vrátil a křesťanský kulturní vliv byl klíčový v tom, že nakonec v roce 1889 místní náčelníci požádali oficiálně britskou královnu Viktorii, aby se z Niue stal britský protektorát. Ten byl nakonec administrativně v roce 1900 přičleněn k Novému Zélandu, který každoročně poskytuje asi třetinu státního rozpočtu formou rozvojové pomoci. Niue jinak závisí na tradičním zemědělství, rybolovu a také nepříliš rozvinuté turistice.
První pohlednice zdůrazňuje skutečnost, že vody kolem Niue slouží jako tradiční zóna pro velké množství velryb keporkaků (Megaptera novaeangliae), kteří sem pravidelně migrují, páří se a přivádí na svět potomstvo. V tomto regionu jsou přísně chráněni. Mezinárodní komerční lov keporkaky téměř vyhubil a v roce 1966, kdy došlo k zákazu, se jejich populace scvrkla na méně než 5000. Dnes činí téměř 135 000 kusů. Keporkaci jsou proslulí extrémně efektivním sluchem a schopností zpěvu mimořádně komplexních a dlouhých velrybích písní, které slouží podle současných vědeckých poznatků hlavně sociálnímu učení a upevňování vztahů. Keporkaci jsou také známí tím, že aktivně provádí skupinový agresívní “mobbing” kosatek a velkých žraloků, s cílem odehnat je a zabránit jim v lovu mláďat, jiných velryb či delfínů. Keporkaci jsou tak známí touto rozsáhlou praxí vnitro- i mezidruhové vzájemné pomoci a pospolitosti.
Druhá z pohlednic reflektuje skutečnost, že International Dark Sky Association (IDA), nezisková organizace, propagující astronomii a bojující proti světelnému smogu – závažnému problému masívního nočního přesvětlení oblohy v průmyslových zemích, udělila Niue jako první zemi titul “Dark Sky Sanctuary” – Útočiště temné oblohy.