Ve čtvrtek 3. ledna 2019 jsem do své poštovní schránky dostal první převzácnou pohlednici ze Šalomounových ostrovů, za kterou srdečně děkuji Ronelle. Jedná se o rozsáhlou ostrovní zemi na východ od Papuy Nové Guineje a severozápadně od Vanuatu. Skládá se ze šesti velkých ostrovů a 900 ostrůvků, obývaných necelými 600 tisíci lidmi. Hlavním městem je Honiara na ostrově Guadalcanal s 84 tisíci obyvateli. Ostrovy pro Evropu objevil španělský mořeplavec Álvaro de Mendaña de Neira, který se mylně domníval na základě biblických příběhů, že se zde nachází legendární město Ofir, odkud dostával vzácné dary král Šalomoun. Oblast byla osídlena komunitami polynéské kultury Lapita již od přelomu 12. století př. n. l. Příliš mnoho dalšího kontaktu s vnějším světem nebylo, ale ostrovy od 60. let 19. století zasáhla vlna kruté otrokářské praktiky tzv. blackbirdingu, kdy majitelé cukrových plantáží na Fiji a v australském Queenslandu vysílali ozbrojená plavidla, aby zajímala a unášela místní obyvatele z oblasti a dopravovala je na otrockou práci. To vedlo ke značné nedůvěře k Evropanům a mnoha ozbrojeným konfliktům. V září 1871 tak byl obyvateli ostrova Nukapu omylem zabit John Patteson, první anglikánský „biskup Melanésie“, který na místo dorazil pět dní poté, co skupina ozbrojenců z ostrova unesla pět lidí na otrocké práce a jednoho zavraždila. Blackbirding byl nakonec násilně potlačen rozsáhlou operací britské válečné flotily v 70. letech. Británie pak v roce 1893 vyhlásila nad ostrovy protektorát, ale příliš reálné moci zde neměla. Ostrovy se pak šokově dostaly do středobodu světového dění během II. světové války v Pacifiku dne 7. srpna 1942, poté co USA vyhodnotily jejich strategickou polohu a vylodily zde početné jednotky. Příštích 6 měsíců trvala Bitva o Guadalcanal proti japonským silám, v níž obě strany utrpěly obrovské ztráty na souši i na moři. Země se vzpamatovala z války až v 50. letech a nakonec v roce 1978 získala nezávislost na Británii. Od té doby se ale potýká se značnými problémy, které v letech 1998-2003 vyvrcholily sérií etnicky motivovaných násilných politických konfliktů mezi příslušníky etnik Gualů a Malaitanů. Nakonec se v červenci 2003 na ostrovech vylodila mnohonárodní intervenční mise s více než 2500 vojáky pod velením Austrálie, která obnovila základní instituce a vládu práva. V roce 2006 hlavní město zachvátily rozsáhlé protičínské násilnosti, když vyšla najevo rozsáhlá čínská politická korupce na nejvyšší úrovni. Většina čínských podnikatelů se poté ze země stáhla. Země je však kulturně roztříštěná a hovoří se v ní celkem 70 různými jazyky. Někteří historici a sociologové pokládají Šalomounovy ostrovy za „stát a národ ve stádiu zrodu“. Ekonomika je vysoce zranitelná a 80% lidí se věnuje tradičnímu zemědělství a rybolovu pro vlastní obživu. Ostrovy však mají překrásnou nedotčenou přírodu a unikátní ekosystémy, které pomalu lákají zvyšující se počet západních turistů.