V pondělí 1. září 2025 do mé poštovní schránky dorazily dva krásné pohledy Benátek od Massima. Na prvním je náměstí sv. Marka při vysoké vodě, kdy jsou na místě instalovány typické dřevěné chodníčky. Na druhém je jeden z místních kanálů.
Na podzim 2018 jsem v rámci svého swapu z Grónska dostal tyto dva krásné pohledy z Itálie s fortifikační architekturou.V pátek 10. srpna jsem dostal tento překrásný pohled sochy sv. Jiří od Donatella (slavný italský renesanční sochař jménem Donato di Niccolò di Betto Bardi – 1386/1466). Tuto krásnou sochu zhotovil v roce 1417 ve Florencii na zakázku místního platnéřského cechu, neboli cechu výrobců brnění a ochranné zbroje. Socha se dodnes nachází ve florentském kostele Orsanmichele. Svatý Jiří byl podle legendy voják pretoriánské gardy císaře Diokleciána a byl popraven za to, že se odmítl zříci víry. Náleží mezi nejvýznamnější historické křesťanské svaté, pro ortodoxní a východní církve je takzvaný Velký svatý, megalomartyr (μεγαλομάρτυρ). V katolické tradici patří mezi Čtrnáct svatých pomocníků, o kterých se ještě často traduje, že jejich přímluvy jsou mimořádně účinné. Je také protagonistou známé legendy o sv. Jiřím a drakovi. Nicméně už papež sv. Gelasius I. na konci 5. století n. l. deklaroval, že sv. Jiří patří mezi ty svaté, kteří jsou nedoložitelní jakýmikoli důvěryhodnými svědectvími a jejichž skutečné činy “jsou známé jen Bohu” (nikoli lidem). Již jezuitský historik Hippolyte Delehaye nalezl historické dokumenty, které objasňují, že sv. Jiří je fiktivní postava, která byla částečně inspirována ariánským křesťanským biskupem Jiřím Kapadockým, který byl ve 4. století n. l. nějakou dobu biskupem v Alexandrii a došel velkého věhlasu a respektu. V 6. století se již objevují Acta Sancti Georgii, kde je legenda již kompletní. V některých islámských textech je sv. Jiří uctíván jako prorocká postava pod názvem جرجس, Jiriyas. Ovšem zvláště od konce 11. století byl kult sv. Jiřího jako patrona vojáků mocně posílen během křížových výprav a ustupuje se od něj až v druhé polovině 20. století. Dodnes je však například patronem skautů.
V pondělí 6. srpna jsem do své poštovní schránky dostal krásné panorama města Assisi, spjatého především s historickou tradicí sv. Františka.
V polovině dubna 2018 jsem dostal tuto pohlednici ze Sardinie, zachycující významnou archeologickou lokalitu Su Nuraxi di Barumini, které dominuje přibližně 3500 let stará stavba s centrální věží. Takzvané nuragy jsou typické místní megalitické stavby, datující se do období 1900-750 př. n. l. Tato lokalita je součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Archeologové odhadují, že nuragů je na Sardinii zachováno přibližně 7000. Ve vědecké komunitě dosud neexistuje jakákoli shoda na tom, jakou funkci nuragy plnily a jaký význam měly.
Na konci března jsem dostal tyto dva krásné pohledy z italské Sardinie.
V srpnu 2016 do mé schránky dorazil krásný vintage pohled od Anny z místa, kde trávila svoji dovolenou. Poblíž Luccy se stále nachází tento Borgo a mozzano, neboli ďáblův most. “Každá druhá vesnice vypadá jak památka UNESCO, jídlo je obyčejně dobré a hlavně lidé tady mají rádi život.” Amen, z Itálie mám stejný pocit.
Pevnostní uzávěra Fenestrelle střeží stejnojmenné údolí v Piemontu na severu Itálie. Je to nejrozsáhlejší alpská fortifikace vůbec a byla vybudována v letech 1728-1850 původně podle plánů vojenského inženýra Ignazia Bertoly.
(Quest 252) 