V pátek 7. července 2023 jsem do své poštovní schránky dostal tento malebný pohled historické vesnice Juodkrantė, která se nachází na litevské části tzv. kuronské kosy. Vesnice si do značnémíry dochovala svůj historický charakter, dříve byla střediskem rybolovu a zpracování jantaru… a dnes žije již jen z turismu. Byla původně založena koncem 14. století Řádem německých rytířů jako Schwarzhof. Místní naleziště jantaru bylo legendární a profesor Richard Klebs z univerzity v Königsbergu na místě nalezl více než 435 jantarových artefaktů z doby kamenné a bronzové. Tato sbírka, tzv. Schwarzorter Funde, představuje světovou nejcennější kolekci raně historických jantarových objektů. Shodou šťastných náhod přežila konec II. světové války a sovětské zničení a vyrabování Königsbergu a dnes se nachází ve sbírkách univerzity v Göttingen. Na území vesnice se dnes nachází také světově proslulé hnízdiště kormoránů velkých, v němž žije více než 2000 příslušníků tohoto druhu.
V roce 2019 jsem dostal tuto pohlednici s ikonou Matky Boží z Ostré Bramy (litv Aušros Vartų Dievo Motina). Jedná se o starou ikonu, kterou papež Pius XI. v roce 1927 dekretem prohlásil za Matku Milosrdenství. Ze staré městské brány, kde je umístěná, se stalo intenzivně navštěvované poutní místo. Samotná ikona pochází z konce 18. století. K ikoně se váže legenda o tom, že když se v roce 1702 Vilnius během Velké severní války obsadila švédská vojska, tak mříž v bráně v jednu chvíli sama spadla a zabila čtyři švédské vojáky, což se stalo signálem pro úspěšný protiútok polsko-litevských vojsk, které město dobyly zpět. Legenda tedy s milosrdenstvím má pramálo společného.
(Quest 252) 